Z předpisů v dozorové kompetenci ČOI upravují uvádění výrobků na trh zejména nařízení EU 2023/988 o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.
Nařízení (EU) 2023/988 ze dne 10. května 2023 o obecné bezpečnosti výrobků
Nařízení o obecné bezpečnosti výrobků spolu se zákonem č. 387/2024 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků jako adaptačním právním předpisem nahradilo s účinností od 13. 12. 2024 stávající úpravu představovanou zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.
Nařízení se vztahuje na výrobky, které jsou určeny spotřebiteli nebo u kterých lze za rozumně předvídatelných podmínek předpokládat, že budou spotřebiteli používány. Nařízení o obecné bezpečnosti výrobků stanovuje pravidla pro bezpečnost výrobků, pokud v právních předpisech EU, které upravují bezpečnost dotčených výrobků, neexistují zvláštní ustanovení se stejným cílem. V případě harmonizovaných výrobků se nařízení o obecné bezpečnosti výrobků použije v těch případech, pokud hodnocené riziko nebo kategorie rizika nejsou pokryty příslušným harmonizačním předpisem. Některá ustanovení nařízení o obecné bezpečnosti výrobků se vztahují na všechny spotřebitelské výrobky (neharmonizované i harmonizované) bez dalšího, konkrétně povinnosti v případě prodeje na dálku, povinnosti v případě nehod souvisejících s bezpečností výrobků, povinnosti související se systémem včasného varování, právo na informace a prostředky nápravy a dále zvláštní povinnosti poskytovatelů online tržišť.
Bezpečným se rozumí výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití, včetně skutečné doby užívání, nepředstavuje žádné riziko nebo představuje pouze minimální rizika slučitelná s použitím výrobku a považovaná za přijatelná a odpovídající vysoké úrovni ochrany zdraví a bezpečnosti osob. Předpokladem shody s požadavkem na obecnou bezpečnost je soulad s harmonizovanými evropskými normami (na které je odkázáno v Úředním věstníku EU) a v případě neexistence evropských norem soulad s vnitrostátními požadavky.
Výrobce má povinnost k posouzení bezpečnosti vypracovat technickou dokumentaci, kterou musí následně také uchovávat. Další povinnosti se týkají značení samotného výrobku, a to údaji k jeho identifikaci, dále identifikačními a kontaktními údaji výrobce, případně dovozce. K výrobku musí být přiložen jasný návod a bezpečnostní informace v českém jazyce, kromě případů, kdy výrobek může být používán bezpečně i bez takových pokynů a bezpečnostních informací. Obdobně mají stanoveny povinnosti ostatní hospodářské subjekty. Distributor musí před dodáním na trh splnění stanovených požadavků ověřit. Příslušné údaje o výrobku (identifikace, údaje o výrobci, návod) musí být uvedeny také u nabídky v případě prodeje na dálku.
ZÁKON Č. 22/1997 SB.
…se pak vztahuje pouze na tzv. stanovené výrobky, tj. takové, které spadají pod alespoň jedno z nařízení vlády, která byla vydána k provedení tohoto zákona, případně pod nařízení EU adaptované tímto zákonem a která podléhají dozoru ČOI. Věcná působnost těchto nařízení vlády může být vymezena buď podle druhu výrobku (jde např. o hračky, stavební výrobky, strojní zařízení, aerosolové rozprašovače atd.), anebo podle určité vlastnosti výrobku, která je závazně upravena (tj. např. emise hluku či omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních).
Před uvedením stanoveného výrobku na trh EU musí úspěšně proběhnout posouzení shody s technickými požadavky ve všech nařízeních, která se na něj vztahují, což se osvědčuje vydáním prohlášení o shodě a umístěním označení shody na výrobek (až na výjimky jde o písmena „CE“). Hlavní odpovědnost vůči orgánu dozoru za řádné posouzení a osvědčení shody výrobku nese buď jeho výrobce, anebo v případě dovozu ze zemí mimo EU jeho dovozce. Pro další pohyb stanoveného výrobku v rámci evropského trhu, a to i mezi hranicemi členských států EU, již není třeba shodu opětovně posuzovat. Obchodníci však musí jednat s odbornou péčí, tak aby zabránili distribuci výrobků zjevně nesplňujících požadavky zákona, a zejména by se měli zajímat o řádné osvědčení shody na výrobku. Z toho mimo jiné plyne, že nejen výrobce či dovozce, ale i distributor výrobku by měl vědět, zda jde o výrobek stanovený k povinnému posuzování shody, či nikoli, neboť na tom záleží, zda má, či nemá nést označení shody. Zákon dále obecně upravuje v § 13 řadu dalších povinností výrobců, dovozců a distributorů, přičemž jejich rozsah se může u různých stanovených výrobků lišit. Je tedy třeba přihlížet i k tomu, jak v mezích zákona konkretizuje danou povinnost příslušné nařízení vlády.
U těch stanovených výrobků, které jsou současně určeny pro spotřebitele, anebo lze jejich užití spotřebitelem rozumně předvídat, se podpůrně uplatní též výše uvedený zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.
ZÁKON č. 90/2016 SB.
…vychází z týchž principů jako výše uvedený zákon č. 22/1997 Sb. I zde vystupují určité skupiny stanovených výrobků, (např. elektrická zařízení určená pro používání v určitých mezích napětí, osobní ochranné prostředky, rekreační plavidla a vodní skútry, atp.), vymezené buď prováděcím nařízením vlády, které má svůj odraz v příslušné evropské směrnici, anebo přímo použitelným evropským předpisem. U těchto výrobků se před uvedením na evropský trh povinně posuzuje shoda se všemi relevantními technickými předpisy, načež se o tom vydává určitý dokument („EU prohlášení o shodě“) a na výrobek umísťuje označení shody („CE“). I zde platí, že hlavní deliktní odpovědnost za naplnění těchto postupů nesou evropský výrobce či dovozce, kteří uvedli daný výrobek na trh EU, přičemž následující články distribučního řetězce nemusí tyto postupy již opakovat, avšak určitou míru odpovědnosti za shodu výrobku rovněž nesou.
Ačkoli základní charakteristiky mají obě úpravy stejné, v případě zákona č. 90/2016 Sb. se jedná o předpis, který je určen v právním řádu ČR k zajištění aplikace evropských předpisů vypracovaných již dle tzv. nového legislativního rámce (jehož vzorová ustanovení lze nalézt v rozhodnutí EP a Rady č. 768/2008/ES). Proces uvádění výrobků na evropský trh je v této pozdější legislativě EU podrobněji rozpracován, včetně úpravy povinností hospodářských subjektů a činnosti orgánu dozoru. V zájmu přehlednosti byl tedy pro zavedení těchto novějších evropských předpisů do praxe v ČR zvolen postup spočívající v přijetí samostatného zákona.
Pro upřesnění je potřeba doplnit, že jeden a tentýž výrobek může být klasifikován jako stanovený k posuzování shody jak v režimu zákona č. 22/1997 Sb., tak i v režimu zákona č. 90/2016 Sb. Aplikace těchto přepisů se tedy navzájem nevylučují a konkrétní výrobek se rovněž může stát z různých hledisek předmětem kontroly ČOI podle obou těchto zákonů.
Jinak i zde platí, že u těch výrobků, které jsou určeny pro spotřebitele, anebo lze jejich užití spotřebitelem rozumně předvídat, se podpůrně uplatní též výše uvedený zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.